Ježíš své rány neskrývá pod šaty  — hned po pozdravu je ukazuje, samozřejmě, bez zbytečných slov.

Jako by tím chtěl vysvětlit, že jeho utrpení a smrt nebyly omylem, na který by bylo nejlepší zapomenout.

Tím své učedníky připravuje na to, aby mohli postupně pochopit, že jeho smrt je důkazem Boží lásky až do krajnosti — sebedarováním a vykoupením.

Učedníci, místo aby se zděsili, se zaradovali… Ještě všemu sice úplně nerozumí, ale vidí Ježíše a slyší jeho hlas.

Tuší, že zklamání a beznaděj, které v posledních dnech prožili, nemají poslední slovo — i když se to příčí zdravému rozumu.

Pane,
dej mi milost
nepropadat smutku,
ale přijímat, prožívat i chápat,
že ty jsi mou
definitivní
jistotou
a bohatstvím.

-redakčně upraveno-